Autentický zdroj

Národní obchodní rejstřík je authentic source pro údaje o registraci firmy; daňový úřad je authentic source pro DIČ a matrika je authentic source pro datum narození nebo adresu osoby. Poskytovatel atestace, který vydává pověření na základě atributu, sám o sobě není authentic source, pokud zároveň neprovozuje podkladový registr: obě role často zastává stejná organizace, ale ARF je pojmově rozlišuje, protože peněženka nebo ověřovatel potřebují vědět, která strana skutečně ručí za správnost dat v okamžiku jejich zaznamenání. U kontroly KYB nebo KYC je návrat k authentic source, a ne k dokumentu předloženému protistranou, tím, co odstraňuje potřebu znovu ověřovat data, která se nezměnila, protože důvěryhodným je samotný záznam, a ne fotokopie nebo čestné prohlášení. PID v EUDI Wallet je jasným příkladem: vydává se z registrů obyvatel nebo srovnatelných authentic sources určených každým členským státem a jeho správnost se opírá o toto určení, a ne o vlastní kontroly poskytovatele peněženky. Členské státy jsou povinny určit a zveřejnit, které subjekty se pro daný atribut považují za authentic source, takže poskytovatel atestace, peněženka nebo spoléhající se strana mohou tvrzení dohledat až k jeho původu, místo aby se spoléhaly na řetězec nedoložených tvrzení. Právě to také umožňuje v praxi fungovat zásadě jednorázovosti (once-only principle): jakmile authentic source atribut jednou potvrdí, lze toto potvrzení znovu použít napříč mnoha atestacemi a mnoha spoléhajícími se stranami, místo aby stejný fakt znovu shromažďovala a kontrolovala každá organizace, která jej potřebuje.